Chápu, že tato tři slova zavánějí nadějí, že se dozvíte něco víc, než se ví, nebo se “zaručeně” píše, ale opět v odhalování svých citových zákoutí selhávám, protože nic takového následující řádky neodhalí. Ale protože divadelní svět rozhodně jeden z mých nejlepších kamarádů je, tak zase tak úplná fligna to není.
Prázdniny v podstatě začaly.
Voní ve vzduchu, jak borovice v Chorvatsku.
Přece to znáte, jak tušíte moře těch pár zatáček před jeho vynořením na horizontu.
Je konec června. Jsem v prázdninách víc než jednou nohou. Ale tím drobným zbytkem stojím ještě u vchodu do divadla.
Začínáme zkoušet!
Ano, teď!
Má to své výhody. Setkáme se v nové kombinaci, herci a režisér, producent, někdy i dramaturg a výtvarník a trochu se poladíme, abychom v září nekoukali, jak sůvy z nudlí. A také si přečteme text. Překodrcáme. Žádné závratné výkony. Ale nezbytný start, abyste se třeba i možná od 4. listopadu mohli dobře bavit v hledišti a postupem času i my na jevišti.
Těším se. Na Aleše, se kterým se dobře bavíme už 4...no skoro 5 let a je to ten nejlepší Johnny...Na Nelu, mou zlatou Úhlavní přítelkyni, na Peťu Motlocha, který je milý a ještě jsem s nim nehrála, tak mě zajímá to prozkoumat a na jednu slečnu, kterou zatím neznám, ale bude jistě mladá a nadějná . No a těším se na Jakuba Nvótu. Což je režisér, a proto v prvních dvou měsících, dost zásadní osoba. Jdou o něm samé krásné zvěsti, tak doufejme, ze to nejsou "pomluvy" .
Hra se jmenuje "Můj nejlepší kamarád", tedy vztahově zaděláno v partičce máme, ještě, aby nám to šlo na jevišti.
Držte nám palce...kamarádi!